Mohl byste se čtenářům v krátkosti představit? Jaká je Vaše profese apod.?
Vzděláním jsem učitel, již čtvrt století pracuji ve firmě Robert Bosch v Českých Budějovicích ve středním managementu, posledních deset let současně vedu jihočeský motokros a šestým rokem jsem místostarosta města Chýnova v neuvolněné funkci.

Vaší rodinnou tradicí je motokros. Jak zdatný v něm byl Adam?
To je pravda, motokrosu se věnoval celý život můj otec a já to po něm zdědil. V juniorském věku zkoušel závodit i syn Adam, prošel si třídami 50, 65 a 85ccm na regionální úrovni. Na motorce mu to náhodou šlo, nebál se, byl dravý a měl pro tento sport i jistý talent. Z některých závodů má doma vítězné poháry. Stejně tak zaznamenal úspěchy v Českém poháru v bikrosu. Jen pak moc rychle vyrostl a jak na kole, tak i na motorce už působil celkem neforemně.

Jak jste přijal fakt, že u motokrosu nakonec nezůstal a zvolil raději fotbal?
Přijal jsem to úplně v pohodě. Bylo mi jasné, že pro něj motokros do budoucna nebude ten pravý sport. Fotbal dělal už paralelně při ježdění na motorce, naše zahrada doma byla nejen malá motokrosová trať, ale i fotbalové hřiště a už při zápasech chýnovských žáků bylo vidět, že fotbal bude zřejmě ta správná cesta. Dával napřed hodně gólů jako útočník, když pak zaskočil párkrát v brance, už ho odtud nepustili. Podporovali jsme ho v tom celá rodina, obojí najednou už pak dělat nešlo a fotbal se zkrátka jevil jako nejlepší volba.

Velkými zálibami Adama jsou myslivost a rybaření. Sdílíte jeho koníčky, zajdete si třeba na ryby?
Toto je pro mě paradox. Dodnes to nechápu. V životě jsem nebyl ani jednou na rybách a myslivostí jsem také zcela nepolíben. Snad jen láska k přírodě a ke krajině nás v tomto směru spojuje, to ano.

Jak velký fanoušek fotbalu jste Vy sám?
Fotbal jsem hrál párkrát na takové té úrovní 8.A proti 8.B na základní škole. Moc mě to nebavilo, a tak jsem stál v bráně, kde nikdo nechtěl být. Pár balónů jsem tehdy asi chytil, ale nejvíc si pamatuji na jednu střelu, co šla k tyči, já se po ní vrhl, abych ji vytěsnil, míč však byl rychlejší, odrazil se od tyče, trefil mě přímo do obličeje, od něhož se odrazil do brány a byl z toho gól. Od té doby jsem na hřišti nikdy nebyl.

Co jste říkal na Adamův přestup do Hradce?
Přiznám se, že jsem s hradeckými Votroky předtím nijak spojen nebyl. Zaujala mě loni nabídka od plzeňské Viktorie, ale je fakt, že v takovém velkoklubu je problém se dostat do brány. Hradec Králové beru za klub, který by mohl být pro další Adamovu fotbalovou kariéru jako ideální.

Za Votroky odchytal povedený pohárový zápas proti pražské Slavii. Viděl jste toto utkání na vlastní oči?
Pochopitelně jsem na tomto zápase nemohl chybět. Velice mě potěšilo, jak statečně čelil útokům slávistických hráčů. Při prodloužení jsem si říkal, že by mohlo dojít na penalty, kde by mohl mít Adam šanci, protože mu vždycky chytat šly. Ten gól na konci prodloužení po neodraženém míči – to jsem si myslel, že se mi snad jen zdá. Ale holt i toto je cenná zkušenost, když je hřiště místy jako motokrosová trať, je potřeba počítat s nestandardním chováním míče.

Kde byste rád viděl Adama za nějakých 5 let?
Určitě bych byl moc rád, kdyby mohl být dlouhodobou oporou v ligovém Hradci jako brankářská jednička. Pokud by se v mezidobí podařilo třeba i nějaké to zahraniční angažmá, moc bych to Adamovi přál. A umím si i představit jeho fungování za nějakých 15 let – myslím, že by se mohl uplatnit třeba jako fotbalový trenér mládeže.