Jaké je pro vás jako Jihočecha chytat proti Dynamu?
Určitě je to pro mě specifický zápas. Většinou jsem proti Dynamu nastupoval za Táborsko a bývalo to jihočeské derby. Ale i když jsem teď v Hradci, tak je to pro mě pořád speciální zápas.

Vzpomenete si někdy na váš první ligový start proti Dynamu v Českých Budějovicích na Střeleckém ostrově, kde vás trenéři poslali nečekaně do akce jako osmnáctiletého mladíka a inkasoval jste čtyři góly?
To si samozřejmě pamatuji (úsměv). Bylo to v postupové sezoně Dynama, kdy hrálo velmi dobře. V té době jsem celou dobu dělal dvojku a najednou jsem se dozvěděl, že půjdu na Dynamu do zápasu. Také to podle toho vypadalo. Tahali jsme za kratší konec a já jsem byl takový pohrkaný. Tehdy pro nás bylo Dynamo velké sousto. Vybavuji si to moc dobře.

Není zvláštní, že vás jako Jihočecha Dynamo vlastně nikdy pořádně neoslovilo?
Je fakt, že trasa z Tábora do Dynama se nabízí. České Budějovice jsou krajské město a většinou si stahují ty největší talenty z okolí. Ale nevybavuji si, že by někdy přišel zájem Dynama o moji osobu. Sem tam jsem zaslechl, že se o něčem mluví, ale nic konkrétního, že by se klub ozval mému agentovi nebo přímo mně, to ne.

Dynamo jste v neděli porazili 1:0. Jaký to byl zápas?
Takovéhle zápasy bývají složité. Dynamo se na nás dobře nachystalo po taktické stránce, hrálo z hlubokého bloku a vepředu má rychlé silné zahraniční hráče. Nebylo lehké zachytávat jejich brejky, protože jsou to rychlostně velmi dobře vybavení hráči. Člověk musí být pořád ve střehu, ale myslím, že jsme to zvládli dobře. Také díky tomu vlastně soupeř neměl žádné přímé zakončení na branku. V lize je každý zápas těžký a jsme rádi, že jsme v něm takhle obstáli.

Budějovičtí jsou beznadějně poslední a stále nemají žádnou výhru. Nečekali jste, že bude utkání přece jen o něco jednodušší?
Bylo to o prvních dvou gólech. První jsme dali docela brzy, ale chtělo to přidat i druhý, abychom se trochu uklidnili a byli jistější na balonu. Takhle to bylo pořád o gól a závěr pak byl docela nervózní. Dynamo jsme ale nepustili do žádné gólové šance, takže se dá říct, že jsme to měli pod kontrolou.

Bylo citelné chladno, přesto jste nastoupil v dresu s krátkými rukávy. Nebyla vám na hřišti zima?
Takhle to mám. I když jsme hráli zápasy v prosinci, tak jsem měl krátké rukávy. V dlouhých nerad chytám. Takhle mi to vyhovuje. Při zápase je člověk v adrenalinu a chladno nevnímá. Krátké rukávy jsou za mě v pohodě.

Byl jste alespoň namazaný hřejivou emulzí?
Nebyl jsem namazaný hřejivkou. Na hřiště jdu s takovým natěšením, že vůbec nevnímám, jaké je počasí. Neřeším, jestli je zima, nebo není. Jsem na to zvyklý.

V Hradci kroutíte druhou sezonu. Jak jste na východě Čech spokojený?
Jsem spokojený moc. Hlavně už více než rok v kuse stabilně chytám, za což jsem moc rád. Podařilo se mi v týmu vybudovat si nějakou pozici, kterou se snažím držet. Pro můj gólmanský vývoj je Hradec super klub. Navíc se mi líbí město, zázemí na stadionu máme nádherné a také lidi v klubu jsou perfektní. Všechno si sedlo a jsem rád, že tady mohu být.

Když se vyhrává, tak je parta vždycky dobrá, ale zdálo se, že skutečně držíte hodně při sobě. Je to tak i v horších časech?
Partu tady máme dobrou, když se vyhrává, i když se prohrává. Kabina je skutečně výborná a dobře poskládaná. Také díky tomu podáváme stabilní výkony. Každý ví, jakou má v mužstvu úlohu, a funguje to.

Trenér David Horejš je Jihočech jako vy. Máte spolu dobrý vztah?
V Hradci jsem začal chytat pod Václavem Kotalem. Pak přišel trenér Horejš, kterého jsem znal z jeho působení v Dynamu, a trošku jsem se bál o svou pozici, protože v jeho očích jsem mohl být přece jen pořád ještě mladý a nezkušený gólman. Moji kolegové, třeba Páťa Vízek, byli starší a zkušenější. Ale v brance mě nechal a jsem rád, že jeho důvěru nějakým způsobem splácím. Od jeho nástupu do funkce jsem nevynechal jediný ligový zápas, takže snad panuje vzájemná spokojenost.

Malšovická aréna je stále nový stadion. Je to podle vás svým zázemím nejlepší ligový stadion?
Náš stadion je pořád ještě nový a krásný. Zázemí je parádní a o to lépe se člověku každý den chodí do práce, když ví, že pracuje v hezkém a příjemném prostředí. Co se týká porovnání, tak některé kluby mají starší stadiony, takže je jasné, že jejich zázemí a vnitřní prostory nejsou tak moderní. O to víc mohu být vděčnější, že mohu být v Hradci, kde máme takhle skvělé podmínky.

Jedinou slabinou vašeho svatostánku je trávník, který očividně není v nejlepší kondici?
Trávník byl vysetý poměrně pozdě, hrálo se na něm hodně zápasů a navíc je problém v tom, že na některé jeho části přes tribuny a střechu za celý den vůbec nezasvítí sluníčko. Tráva pak špatně regeneruje. Byla tady také reprezentace, takže hrací plocha dostala zabrat a těžko se z toho dostává. V nějaké dohledné době by ale mělo dojít k výměně trávníku.

Na podzim jste byl poprvé na reprezentačním srazu v rámci Ligy mistrů. I když jste nakonec nenastoupil, byl to jeden z významných předělů ve vaší kariéře?
Určitě. Seniorská reprezentace je sen každého kluka, který hraje fotbal. Bylo to pro mě překvapení a měl jsem samozřejmě i štěstí, že se situace zrovna takhle vyvinula. Trenér Hašek mě povolal, čehož jsem si vážil. Byla pro mě obrovská zkušenost potkat se s našimi nejlepšími fotbalisty. Popovídat si s nimi a alespoň na krátký čas s nimi sdílet kabinu.

Byl jste nervózní z našich největších hvězd z nejprestižnějších evropských soutěží?
Spíše jsem byl zvědavý, jaké to bude, jak se budou chovat. Bylo strašně fajn se s nimi pobavit. Jejich životní problémy a situace jsem samozřejmě někde jinde, než co řeším já. Oni se na srazu baví, koho dostali do skupiny Ligy mistrů. Tam jsem toho moc do konverzace přidat nemohl (smích). Ale musím říct, že se nikdo nechoval nějak špatně, nevhodně nebo povýšeně. Mohu to hodnotit jedině kladně.

Další životní mezník vás brzy čeká, když se poprvé stanete otcem. Kdy to bude?
Čekáme se snoubenkou rodinu a za pár měsíců nám začne nová životní kapitola. Něco se změní, ale oba se na to těšíme a snad to zvládneme (úsměv).

Další vaší významnou kapitolou vašeho života je myslivost. Jaký je váš dosavadní největší úlovek?
Během zimních naháněk se mi povedlo ulovit koloucha od vysoké zvěře, takže třeba to. Plus nějaký divočák nebo srnčí.

Kdy jste byl naposledy na fotbale v rodném Chýnově, kde nastupuje vás starší bratr Filip?
V Chýnově na fotbale jsem byl minulý víkend, kdy kluci hráli se Sepekovem nerozhodně 1:1 a brácha nastoupil od druhého poločasu. Vždycky, když mám tu možnost a v Hradci máme volno, tak v Chýnově na fotbal rád zajdu. Znám se tam se spoustou lidí, kteří mě vlastně vychovali.

Zdroj: Táborský deník